ЧЕЛОВЕК-ГОРОШИНА И ПРОСТАК / PIZERHOMO KAJ SIMPLULO


La horlogho iras malantauen

 

Ni elflugis el la turo.

— Post Turroputon! — entuziasme zumis Ahhumdus. Ni atingu la Sorchiston kaj venku lin, alie li farachos tian…

— Kiel ni lin venkos? — malkuraghe demandis mi.

— Mi do elpensos, Simplulo! Kredu al Ahhumdus!

 

En la hela nokto ekblovetis malvarmo. Nigra ombro kushighis sur la placon. «Don», — la lastan fojon eksonoris la horlogho, kaj audighis tute aliaj sonoj, kvazau iu per tranchilo skrapis kontrau vitron. «Tjharch-tjharch-tjharch», — raukis la horlogho.

 

Reen al fremda kaj surda jarcent’…

Blinda kaj muta.

Al lando de nokto, malvarmo kaj vent’.

 

Al ver’ krucumita, reganta malver’;

Al leghoj sangitaj, skribitaj de fer’;

Al kant’, kiun pelas kronita punist’.

…La blinda, la muta jarcent’.

Tjharch… Tjharch… Tjharch…

 

La horlogho ripetadis kaj ripetadis la timindajn strofojn.

 

— Kion tio signifas? — timigite demandis Ahhumdus.

— Mi ne scias… Eble, al la horlogho shajnas, kvazau revenas la mezepoko?! — respondis mi.

— La mez-epoko?! Hm! — ekzumis Ahhumdus en sia kutima edifa tono. — Ne tiel ja malbone.

«Meza», certe, estas malpli bona ol «bona», sed pli bona ol «malbona». Oni ne bezonas esti musho por elpensi tion.

— Ne… Ne! — diris mi, penante rememori chion, kion mi lernis en lernejo pri la terura mezepoko. — Tiam estis tiaj ekzekutistoj — inkviziciistoj. Ili bruligadis sciencistojn pro tio, ke tiuj rigardas stelojn. Ili bruligadis knabinojn pro tio, ke tiuj estas belaj kaj ghojaj, pli amas danci ol auskulti predikojn. Kaj ili bruligadis bonajn homojn, kiuj skribis librojn, mokantajn kaj damnantajn la ekzekutistojn.

— Strangaj estajhoj estas homoj, — ekzumis Ahhumdus. — Ne, mushoj ne bruligas mushojn…

 

En la fenestro aperis la Magistro.

— Katastrofo! — ekklamis li. La shlosilo estas shtelita! La horlogho ekiris malantauen. Chu denove Turroputo?!

Audinte la vortojn de la Magistro, Ahhumdus krute turnis, kaj ni denove alflugis la turon.

— Kiu estis chi tie, dum mi dormis? Mi petegas vin, Tondilo, diru la veron! — demandis la Magistro, pashinte internen de la chambro.

— Neniu, Magistrchjo! — per klakanta mensoga vocho respondis la Tondilo. — Mi ne foriris de vi ech unu pashon, chiam depelis tedantajn kaj malsaghajn mushojn.

— Kovarda Tondilo! — indigne ekzumis Ahhumdus. — Sed mi ankorau kvitos kun vi.

Post pauzo la Magistro laute diris:

— Mi kredas al vi. Oni ne povas perfidi homon, se li tiom vin amas…

Kompatinda Magistro, mi ja ankau kredas al homoj. Sed kio mi estas? «Simplulo», — kiel esprimas Ahhumdus. Sed la plej sciplena homo devus scii, al kiu kredi kaj al kiu ne. Alie por kio taugas tuta lia dokteco?..


Часы идут назад

Мы вылетели из башни.

- За Турропуто! - азартно жужжала Ахумдус. - Догоним Колдуна и расправимся с ним, иначе он натворит такого...

- Как мы с ним расправимся? - робко спросил я.

- Уж я-то придумаю, Простак! Положись на Ахумдус!

В светлой ночи повеяло холодом. Черная тень легла на площадь. "Дон", - последний раз прозвенели часы, и раздались совсем другие звуки, будто кто-то ножом скреб по стеклу. "Тжарч-тжарч-тжарч", - хрипели часы.

Обратно в чужие, глухие века...
Слепые, немые.
Где солнце не светит и ночь глубока;
Где правда распята и царствует ложь;
Где правит законы кровавые нож,
И сказку на плаху выводит палач.
...Слепые, немые века.
Тжарч... Тжарч... Тжарч...

Часы повторяли и повторяли страшные строки.

- Что это значит? - испуганно спросила Ахумдус.

- Не знаю... Может быть, часам кажется, будто возвращаются Средние Века?! - ответил я.

- Средние?! Хм! - прожужжала Ахумдус обычным своим поучительным тоном.

- Не так уж плохо. "Среднее", конечно, хуже "хорошего", но лучше "плохого". Не нужно быть мухой, чтобы додуматься до этого.

- Нет... Нет! - сказал я, стараясь вспомнить все, что учил в школе об ужасных Средних Веках, - Тогда были такие палачи - инквизиторы. Они сжигали ученых за то, что те смотрят на звезды. Сжигали девушек за то, что они красивые и веселые, больше любят танцевать, чем слушать проповеди. И сжигали добрых людей, которые писали книги, высмеивающие и проклинающие палачей.

- Странные существа - люди, - прожужжала Ахумдус. - Нет, мухи не сжигают мух...

В окошке показался Магистр.

- Несчастье! - воскликнул он. - Украли ключ! Часы пошли назад. Неужели опягь Турропуто?!

Услышав слова Магистра, Ахумдус круто повернула, и мы вновь подлетели к башне.

- Кто тут был, пока я спал? Умоляю вас, Ножницы, скажите правду! - спросил Магистр, шагнув в глубину комнаты.

- Никого, Магиструшка! - лязгающим лживым голосом ответили Ножницы. -

Мы не отходили от тебя ни на шаг, все отгоняли надоедливых и глупых мух.

- Подлые Ножницы! - возмущенно прожужжала Ахумдус. - Но я еще посчитаюсь с вами.

Помолчав, Магистр громко сказал:

- Я верю вам. Нельзя предать человека, если он так вас любит...

Бедный Магистр, я вот тоже верю людям. Но кто я? "Простак", - как выражается Ахумдус. А ученейший человек должен бы знать, кому верить и кому верить нельзя.

Иначе к чему вся его ученость?..

<< >>