ЧЕЛОВЕК-ГОРОШИНА И ПРОСТАК / PIZERHOMO KAJ SIMPLULO


En la mistera urbo

 

En la urbo, kie mi aperis, jam estis brulighantaj vesperaj lumoj. Arghentaj kaj oraj ventoflagoj turnighis, plenigante aeron per metala grinco. Tra tiu chi akresona grinco mi ekaudis monotonan intersonoron de sonoriletoj:

 

Donn-donn-donn —

Tiu kanto pri tio, ke

Se vi amas, la rev’ plenumighos!

Kaj amara malghoj’ forgesighos.

Donn-donn-donn.

 

Sed mi sciis, ke che mi nenio «plenumighos». Kaj neniam mi audis de saghaj homoj au legis en libroj, ke knabino estus ekaminta homon, se shi estas sepdek sesoble pli maljuna ol li!

Kaj pri kio ni parolus kun la Princino, se en la lernejo mi estis ricevanta en lecionoj de historio nur «tri», sed shi mem vidis la tutan plej novan kaj novan historion kaj ech la mezepokon?!

«Donn-donn-donn, — sonoris la sonoriletoj. Nigra ventoflago el forghita krudfero, ne atentante bizarajhojn de vento, de la dancanta, rondiranta, multfoje shanghanta direkton, estis turnita chiam al la sama flanko.

La vento frapadis ghin, kovrante ghin per nubegoj, sed ghi tratranchadis la nubegojn.

Rememorinte la lecionojn de la Instruisto, mi komprenis, ke tio ghuste estas la vera ventoflago, kaj iris tien, kien ghi montris.

Strato levighadis krute monten. La senhoma, ghi farighis pli mallargha kun chiu pasho.

Antau mi aperis griza muro de unuetagha domo sub tegola tegmento.

La muron kovris makuloj de humideco au ombroj.

Io okazis kun tiuj chi bizaraj ombroj, kaj mi ekvidis jam ne la senformajn makulojn, sed tri figurojn, ampleksantaj la tutan spacon de la muro de la tero ghis la tegmento.

Ia mistero shajnis esti en ili.

La unua figuro prezentis maldikan virinon kun grandegaj okulvitroj, tra kiuj fikse rigardis dornaj okuletoj de shtala koloro; el sub de griza robo — la nefleksebla, ankau, devas esti, metala, — videblis kruroj en akrapintaj shtalaj shuetoj.

Chio en la figuro estis akra, minaca kaj povis timigi, precipe je tiu malfrua horo, kaj en nekonata urbo, en malplena strateto, homon nekuraghan.

Subite mi komprenis, ke tio tute ne estas la virino, malica maljuna virgulino, sed la Tondilo: kia ghi povas esti, se ne fera?!

Apud la Tondilo duondormis knabino kun ronda, dorme ridetanta vizagho. SHi lumighis pli kaj pli forte.

Estis klare, ke kvankam shi dormas, sed chion vidas. Kaj kvankam shi estas knabino, sed jen tiel shi dormas kaj chion vidas dum milionoj da jaroj, chiam.

Per unu vorto, tio estis la Luno.

Iomete flanke neoportune aranghis sin malgranda hometo — griza, en nigra jako, kun blanka antautuko, surkudrita de steloj — rughaj, flavaj kaj bluaj. La steloj sur la antautuko estis multaj, sed ne chiuj enspacighis tie, kaj el dika libro, kiun li tenis aksele, de tempo al tempo elglitadis steloj kaj okupadis ghian kutiman lokon en la chielo.

«Se ekzistas falantaj steloj, do kial miri al steloj levighantaj?» — ekpensis mi. La hometo en nigra vesto gardas inter folioj de la libro stelojn, kiel mi gardis frue en dikaj libroj florojn kaj foliojn.

Li havis ankorau unu strangecon: ne decelante la okulojn, li rigardis la maldikan feran virinon. SHainis, ke li vidas ne tion, kio estis pentrita, tio estas ne malican maljunan virgulinon, kaj certe, ne la Tondilon, sed neordinaran belulinon — vershajne, reghinon?! Mi kompatis lin.

Mi tuj sentis, ke tio estas sciplena, ech la plej sciplena homo — Magistro eble; kaj ke li — subite tio venis en mian kapon — estas delonga amiko de majstro Ganzelius. Chiuj sciplenaj kaj noblaj homoj ja devas amiki unu kun alia?!

«La Magistro, Tondilo kaj Luno», — ekpensis mi kaj, vershajne, eldiris tion voche. Almenau en la sama momento la figuroj sur la muro kunvershighis en senformajn makulojn, malfermighis pordo, kiun mi ghis nun ne rimarkis, kaj sur la sojlo aperis la Magistro — ne pentrita, sed tute vera.

— La Magistro, Tondilo kaj Luno! — eldiris li per akra vocho, kiu, tamen, ne timigis ech iomete. — Kaj kio sekvas el tio? Signifas tio, ke permesite maltrankviligi okupatajn homojn nokte?! Precipe tute fremdajn kaj ne havantajn honoron esti konata kun via Moshto kaj ne strebantajn al tiu honoro! Ahh, vi bezonas tuj chirkaurigardi la urbon?! Ahh, vi ne povas atendi ech dum unu minuto, char, ne donu Dio, okazos eventoj, kiuj… Sed kiel min tushas la eventoj, kiuj… ne donu Dio, okazos?

La Magistro parolis rapide, kvazau grumble respondante ies demandojn; sed mi ja demandis pri nenio. Li svingis la libron, kaj el ghi elglitis la Granda Ursulino.

La konstelacio trankvile levighis chielen, sed unu el la steloj restis en grizaj haroj de la Magistro, kaj la cherpilo de la Granda Ursino ricevis truon en la fundo. Mi atentigis la Magistron pri tiu cirkonstanco. Li duonvoche eldiris, ke «ne povas toleri impertinentajn knabachojn, nepetitajn konsilulojn, kiuj shovas sian nazon en fremdan vazon», sed kondukis lau la kapo per kombilo, kaj la stelo eknaghis chielen.

Poste li svinge frapis per la pordo kaj ekkuris enen de la strateto.


В таинственном городе

В городе, где я очутился, уже зажигались вечерние огни. Серебряные и золотые флюгера вертелись, наполняя воздух металлическим скрипом. Сквозь этот пронзительный скрип я услышал ровный перезвон колокольчиков:

Донн-донн-донн -
Это песня о том, что,
Если любишь, сбудется!
А горькое горе забудется.
Донн-донн-донн.

Я-то знал, что у меня ничего не "сбудется". Да и никогда я не слыхал от умных людей и не читал в книжках, чтобы девушка полюбила человека, если она старше его в семьдесят шесть раз!

И о чем бы мы говорили с Принцессой, когда в школе у меня по истории были одни "тройки", а она сама видела всю новейшую и новую историю и даже средние века?!

"Донн-донн-донн", - звенели колокольчики.

Черный флюгер из кованого чугуна, не обращая внимания на причуды ветра, пляшущего, кружащегося, то и дело меняющего направление, был обращен все в одну и ту же сторону.

Ветер бил по нему, накрывая его тучами, но он прорезал тучи. Вспомнив уроки Учителя, я понял, что это и есть настоящий флюгер, и пошел туда, куда он показывал.

Улица поднималась круто в гору. Безлюдная, она становилась уже с каждым шагом. Передо мной возникла серая стена одноэтажного дома под черепичной крышей.

Стену покрывали пятна сырости или тени.

Что-то произошло с этими причудливыми тенями, и я увидел уже не бесформенные пятна, а три фигуры, занимавшие все пространство стены от земли до крыши.

Какая-то тайна чудилась в них.

Первая фигура представляла собой сухопарую женщину с огромными очками, сквозь которые в упор глядели колючие глазки стального цвета; из-под серого платья - негнущегося, тоже, должно быть, металлического, -

выглядывали ножки в остроносых стальных туфельках.

Все в этой фигуре было острое, угрожающее и могло испугать - особенно в такой поздний час, да еще в незнакомом городе, в пустом переулке, да еще человека робкого.

Вдруг я понял, что это вовсе не женщина, не злая старая дева, а Ножницы; какими им быть, если не железными?!

Рядом с Ножницами прикорнула девочка с круглым, сонно улыбающимся лицом. Она светилась все сильнее и сильнее.

Было ясно, что хотя она спит, но все видит. И хотя она - девочка, но вот так спит и все видит миллионы лет, всегда.

Словом, это была Луна.

Чуть в стороне притулился маленький человечек - седой, в черной куртке, с белым фартуком, расшитым звездами - красными, желтыми и голубыми. Звезд на фартуке было много, но все не поместились там, и из толстой книги, которую он держал под мышкой, время от времени выскальзывали звезды, поднимались вверх и занимали обычное место на небе.

"Если есть падающие звезды, то чего удивляться звездам поднимающимся?" - подумал я. Человечек в черном хранит между страниц книги звезды, как я хранил раньше в толстых книгах цветы и листья.

Была в нем еще одна странность: не отводя глаз, он смотрел на сухопарую железную женщину. Казалось, он видит не то, что нарисовано, то есть не злую старую деву, и, уж конечно, не ножницы, а необыкновенную красавицу - королеву, может быть?!

Мне стало его жалко.

Я сразу почувствовал, что это человек ученый, даже ученейший - Магистр, может быть; и что он - вдруг это пришло мне в голову - давний друг метра Ганзелиуса.

Ведь все ученые и благородные люди должны дружить друг с другом?! "Магистр, Ножницы и Луна", - подумал я и, вероятно, проговорил вслух.

Во всяком случае в этот самый момент фигуры на стене слились в бесформенные пятна, раскрылась дверь, которую я прежде не заметил, и на пороге появился Магистр - не нарисованный, а самый настоящий.

- Магистр, Ножницы и Луна! - проговорил он резким сердитым голосом, который, однако, ни чуточки не пугал. - Что ж из того? Значит ли это, что дозволено занятых людей беспокоить по ночам?! Да еще совершенно посторонних и не имеющих чести быть знакомыми с вашей милостью, и не домогающихся такой чести! Ах, вам нужно немедленно осмотреть город?! Ах, вы не можете ждать ни минуты потому, что того и гляди произойдут события, которые... А какое мне дело до событий, которые... того и гляди произойдут?

Магистр говорил скороговоркой, как бы ворчливо отвечая на чьи-то вопросы; а я ведь ни о чем не спрашивал. Он взмахнул толстой книгой, и из нее выскользнула Большая Медведица.

Созвездие спокойно поднялось в небо, но одна из звезд запуталась в седых волосах Магистра, и ковш Большой Медведицы оказался с прохудившимся дном.

Я обратил внимание Магистра на это обстоятельство. Он вполголоса пробормотал, что "терпеть не может нахальных мальчишек, непрошеных советчиков, сующих нос не в свое дело", но провел по голове расческой, и звезда всплыла в небо.

Потом он с размаху хлопнул дверью и побежал в глубь переулка.

<< >>